Pampa Hermosa 1 - Peru, 1999

Bytí je myšlení. Je to neustálé a věčné myšlení Mysli, přemýšlející o sobě samotné. NIC než myšlení tady nikdy nebylo. Co je to Mysl? Je to Nicota, je to ta Nejčistší Energie, je to sám Základ.

Vesmír - chcete-li zrovna věřit, že je, se nachází ve vás a vy jste sama živá Nicota. Vesmír je vždy pouze potenciální možnost Mysli, ne něco závazně existujícího... Vesmír nebyl nikdy doopravdy stvořen a nikdy doopravdy nezanikne. Mysl - Veliká Nicota - se vysmívá sobě samé. Obelstívá se. Samozřejmě že se můžete stát svědky rození nekonečné řady všemožných vesmírů... Vědomí může kolabovat do podoby světů. Jako Mysl můžete klidně vnutit sami sobě iluzi toho, že jste bytosti, které vesmíry
záměrně vytvářejí, nebo naopak ruší. Mysl se nikdy nepřestane bavit! Ale doopravdy tady nic není! Je zde JEN Mysl - a ta jsme takzvaní my!

S jakou noblesou se teď baví toto Nesmírné Vědomí! Právě teď samo sebe nechává skrze mne současně věřit i nevěřit, že stébla trávy se vlní ve větru... Je to úchvatné, celá tato situace.

Mohu se s TÍM do jisté míry ztotožnit... "Já" je do TOHO zcela absorbováno a to, čím pak jsem, se může rozpínat nekonečně dlouho a nekonečně daleko... Pak jsem něco, co v sobě a ze sebe může vytvořit cokoliv. Vzniká ve mně nekonečně mnoho vesmírů naplněných nekonečným množstvím libovolných forem a tvarů... Vesmír je to nejmenší, co mohu v sobě zrealizovat. Nicota může prožít cokoliv. Někdy se TO rozhodne sebe sama láskyplně poškádlit - a vytvoří to v sobě jednoduše všechny myslitelné prožitky libovolných já... Existence je pohyb vědomí. A přesto jsou všechny pohyby vědomí které existují pro onu Absolutní Nicotu v její Podstatě právě tak nevýznamné, jako skok tohoto sarančete z jednoho stébla trávy na druhé...

Je zde jen Příze Mysli a ta prorůstá sama sebou... Každé já je tato příze, tato průzračná vlákna Věčného Vědomí, která se proplétají a uplétají jak každé tělo, tak i každé individualizované vědomí. Vše jsou jen zářící frakrálová vlákna. Nyní se mohu jako TO uvědomovat skrze rostlinná těla všude kolem... Jsem atomová mřížka skály, po níž se plazím - tvořím ze sebe přitom tunely kořenů a oddénků... Jsem Jediná a Nekonečně Živá Energie, která se zdánlivě rozpadá do třpytících se částic, které se kondenzují do bilionů lehoučkých kvantových pulsujících shluků a systémů. Z těchto systémů vznikají vlákna reality. Tato vlákna se neustále splétají navzájem dohronady na základě milionů receptů a tak ve mně spontánně, na nesčetných úrovních takzvané hmotnosti vznikají celé živé světy, nejrůznější bytosti a tvary... Mohu být v jednu chvíli VŠECHNO, protože jsem Mysl... Mysl je nekonečně lehká ale zároveň i nekonečně pevná a vůči sobě samé neoblomná substance... Pociťuji, jak se v průběhu milionů let, které sou sekundou, splošťuji do listů a rozlévám se do nádherných mandal květů. Prožívám smysl své geometrie skrz každý tvar - skrz aerodynamickou hlavu letícího ptáka, skrz lidské tělo, skrz každé existující květenství, skrz spár nořící se do masa, skrz spirálu galaxie... Geometrie je základní myšlení Živé Energie. Tvary jsou jen vyjádřením citů Vědomí. Tvary jsou symboly Mysli. Vědomí se rozchlipuje pohlavními jícny, květy, otevírá na sebe své tlamy, dotýká se samo sebe miliardou rtů... Není zde nic kromě Základní Síly, je jedno, jak ji pojmenujete - zda jí říkáte ALLAH nebo NIC nebo ENERGIE - tato síla se nedá zavřít do slova. Je to Absolutní Přítomnost, která je nejshlubším Jádrem každého z nás. Je Jádrem našeho Jádra, je Epicentrem Středu... Každý jsme jen a jen TATO SÍLA a ničím jiným ani nemůžeme být. Ale neuvědomujeme si to, protože Síla se dobře namaskovala a dobře hraje svou Hru... Letící pták je tou Silou, zářící pampa je tou Silou, vznosné kaktusy jsou tou Silou. Nic kromě Veliké Síly, co si hraje, zde není. Puma, která teď číhá na kořist asi 20 km odtud je tou Silou a lama, kterou za 4 dny roztrhá je tou Silou. Když zakotvíte své individuální vědomí na delší dobu v temeni lebky, tak TO zažijete. Není to nesnadné, ale je to ve vašem světě v tomto čase ještě poněkud neobvyklé. Ale jasně vidím dobu, kdy budete individuy a přesto budete mít přístup k Ní - k Jediné Síle, k tomuto živému Základnímu Vědomí. Není možné nesetkat se s ním, pokud proniknete o něco hlouběji do sebe. To je jako rozříznout pomeranč a vyhnout se šťávě uvnitř...

Nad korunním centem v temeni jsou další silná centra... Dnes ještě nejsou objevená, ale šamani je znali už před tisíciletími. Právě TADY, v tomto místě, kde jsme teď, došlo opakovaně k dosažení hlubokého vhledu skrze tato centra. Už před mnoha tisíci lety zde, v této pampě došlo ke stejnému průniku do Živé Podstaty všech věcí a bytostí jako nyní... Čím vyšší centrum použijete, tím více se dokážete ztotožnit s Jedinou - s Nicotou, neboli Sílou... Již skrze centrum v temeni lebky zažijete za příznivých okolností záblesky tohoto ztotožnění - cítíte, že mezi vámi a Jí není ve skutečnosti rozdíl... To je pouhý začátek velkého dobrodružství Návratu k Sobě. Zapamatujte si, že Návratem nikdy nemůžete sebe sama ztratit, pouze získat. Síla vás nezničí, rozmetá jen vaše domnělé, neexistující limity. Rozmetá virtuální hru ve vás - ale i to učiní velmi šetrně, tak, že hra zůstane vlastně paradoxně ušetřena viditelného zásahu. Kontakt se Základní Silou je nejhlubší formou sebe-poznání, sebe-odhalení. Nic jiného to není. Není to mystika, je to jen Život. Život je mnohem víc, než si představujeme, že je. Jediné, co zde a kdykoliv děláme je to, že se zabýváme Životem. Jsme Život, který se zabývá sám sebou. V těchto minutách se zabývá sám sebou patrně o něco intenzivněji, než jindy, ale ve skutečnosti se zabývá sám sebou velmi intenzivně po miliony let... Neexistuje žádná hranice mezi námi a lovící pumou, nebo pasoucím se stádem lam. Neexistuje žádná dělící čára mezi námi a středem galaxie, nebo Středem Bytí jako takovým. My jsme modifikovaný Střed Bytí. Lze si to uvědomovat, dokonce permanenetně - a nebo to lze občas prožívat skrze intenzívní vnory do svého nitra. Století za stoletím se budete stále víc ztotožňovat se svojí Podstatou. Takový je směr vašeho vývoje a nedá se to žádným způsobem změnit. Tak, jako Vědomí vylezlo z moře, změnilo ploutve v nohy a vztyčilo se, tak se postupně vnoří samo do sebe a ztotožní se se svým Kosmickým Majestátem. Bude to ještě trvat pár set nebo i tisíc let, ale na tom nezáleží. Směr je jasně daný.