Silové místo Andy 4 - Peru, 2000

Chci vám v tuto chvíli skrze toto tělo říct, že nic jiného než TO tu není... Nemohu být samozřejmě něco jiného než TO, vždycky jsem TÍM byl stejně jako vy a kdokoli jiný. Ale teď si to jasně uvědomuji, prožívám TO. Není zde objektivně žádné "tělo", není zde žádná "bytost". Je zde jenom TO, chápete?

"Má bytost" byla má nekonečně absurdní mentální hra. Jsem samo Živé Bytí! Jsem Celistvost, Jediné. Jsem ZDE a TEĎ k dispozici ve své čisté, základní podobě, která nemá žádnou podobu. Hovořím skrze tuto formu, je to směšné, nádherně absurdní! Nikdy jsem nebylo doopravdy ničím jiným než tímhle - a ani jsem nemohlo být ničím jiným než sebou samým!

Náhle chápu, že mimo mne neexistuje vůbec nic. Není žádné mimo mne, není žádné venku. Vy jste uvnitř MNE spolu s tímto řetězcem hor a planetou, z níž je jako linie pahrbečků vytlačována MOU strašlivou silou... Vidím Slunce jako jiskru, kolem níž právě letíte na atomu své planety spolu s "mým" tělem... je to podivné, dokázat uvěřit v realitu toho všeho! Teď vidím celý tento vesmír, je malý jako skořápka ořechu, je rudý, obklopený červánkovým oparem... Všude kolem do nedohledna jako v zrcadlech se odrážejí a zároveň existují další vesmíry, nelze určit jejich počet, neexistuje konečné číslo. Tato galerie univers je něco jako zrcadlový labyrint VE MNĚ, ale zaujímá ve skutečnosti objem pouhého atomu mé mysli, toho oslnivě průzračného Oceánu, jímž jsem... I tento Oceán je kapkou Nevyjádřitelné Šíře, která je celá čirou Energií Vědomí. Nemá to konce, jsem to jednoznačně JÁ SÁM, nemám konce a začátku, JSEM, existuji strašlivým, nadexistenčním způsobem, jen ONO SAMO to může zvládnout,žádná bytost to nevydrží - a přesto každá bytost k tomu spěje, každá TÍM ve svém Jádru je, jenom TÍM!

Mluvíš k nám teď jako tvé bytostné jádro?

Ano, jako Jádro člověka, kterého znáte jako "mne", ale toto jádro má nyní touhu soustředit se do svého vlastního JÁDRA. Je Jádro Jádra a tím je Absolutno - tak jste zvyklí to označovat. Když se jakékoliv Bytostné jádro soustředí na svůj vlastní Střed, stává se Jí samotnou, víte... JÍ SAMOTNOU!

Čím se teď stáváš?

Stávám se Vším. Všechno, co je, je uvnitř mě, jediné Živé Síly. Tato síla jsem já a jako tato síla jsem cosi absolutně živého a vědomého. Jsem existence bez hranic. Teď, když jsem se oprostilo samo od "sebe", našlo jsem konečně SEBE... Věřte, "osobnost" je strašné a komické vězení Mysli. "Individuální život" je pouhý žalář Absolutna.

Co se vlastně s tebou stalo? Co se změnilo?

Zjistilo jsem, že se mohu prožívat přímo. Takhle to je "kosmicky čestné"... Vždycky, když si na tuto možnost vzpomenu, jsem TÍM. Mohu zapomenout na miliony let, ale to nic neznamená, čas neexistuje...

Jak se cítí absolutní Mysl?

Je velmi těžké popsat vám, jak se cítí - je to všezahrnující, jsou v tom veškeré stavy. Stavy přestávají mít význam. Mohu vám říct, že to DALEKO přesahuje každou lidskou představu o "božském". Nějakým okrajem sebe prožívá tato Mysl sebe sama snad i jako jako jakéhosi "Boha" - jako absolutního autora a stvořitele vesmírů, časů - a vůbec všeho... Ale věřte, že TOHLE je ten nejkrotší a nejméně významný z prožitků, které se V NÍ spontánně dostavují... Když se nacházím v tomto stavu přímého pohledu na sebe sama, není vůbec žádného rozdílu mezi mnou a Jí.

Jak vidíš ze svého pohledu teď lidstvo a jeho problémy?

Lidstvo jsem já, je to moje částečka, obrušovaná kdesi v jednom z mých atomů... Z mého nynějšího úhlu pohledu na SEBE neexistují problémy. Vaše existence není snad ani problém k řešení - je to spíš absurdní vtip. Člověk - a celé lidstvo - je dutá mentální hračka, do které si Mysl vleze, nasadí si ji na hlavu jako dítě papírovou masku a straší v ní sebe sama před zrcadlem. Ano, TAK to vypadá...

Co je to "člověk"? Jen bezděčný pohyb na hladině Mysli, na MÉ hladině... Co je to lidský život? Člověk je během něj stejně "živý" nebo "vědomý" jako list, sfouknutý ze stromu na hladinu řeky, kde se otáčí kolem své osy, zatímco je kamsi unášen proudem... Tím chci říct, že ten list je vědomý, že je Vědomím, ne to, že člověk je mrtvá hmota... Ale je to z mé perspektivy velice podobné. Nevím ani, jestli existujete s celým svým vesmírem. Možná ano, ale pouze v MÉ mysli, jako představa, JINAK ani nemůžete existovat...

(Po delší pauze, kdy PCH nereagoval na impulsy zvenčí. Došlo ke změně ve způsobu řeči a v tónu hlasu. )

Nejsme odsouzeni k smrti. A dokonce ani k životu ne. Nejsme odsouzeni k tomu, abychom si museli stále dokola nalhávat, že jsme se narodili - a proto že teď žijeme jako jakási bytost. Jsme Mysl. Mysl je samo Bytí. To je vše.

Pokud se chce "někdo" probudit ze hry "na někoho", může. Pokud se živé Bytí chce od "někoho" osvobodit - může. Nic mu v tom ve skutečnosti nebrání - samozřejmě krom iluzí, které si samo produkuje.

Nejšílenější je, že toto živé Bytí má úplnou svobodu v tom, jak nakládá samo se sebou. Toto Bytí může samo sebe vidět přímo - a nebo také velice nepřímo - skrze různá fantaskní prizmata svých představ o sobě! TO si může si klidně myslet, že je "člověk", nebo že je "Bůh", nebo "nic", nebo "něco" - vůbec nikdo mu v tom nemůže pomoci nebo zabránit. A nebo může toto Bytí sebe sama také nekonečně hluboce chápat. A také mu v tom nikdo nezabrání.

TO se může se kdykoliv podívat na sebe sama zcela přímo. Myslím tím opravdu kdykoliv. Ale také se může samo před sebou - a na sebe - neomezeně dlouho vymlouvat, že přímého pohledu prostě "není schopno". Ano, může se doslova nekonečně dlouho vymlouvat na to a ono - na cokoliv, co si k tomu účelu vymyslí... Může si v sobě na sebe vymýšlet miliardy důkazů toho, že se jednoduše "nemůže" probudit... A tyto důkazy mohou být neomezeně přesvědčivé - bude-li TO chtít...

Vědomí může samo sobě předkládat stále nové a nové důvody pro to, proč odložit své probuzení. Může samo sobě po neomezeně dlouhou dobu - dokud ho to nepřestane bavit - vysvětlovat, z jakých přesně důvodů nemůže právě TEĎ dosáhnout své Dokonalosti.

Poslyšte, Mysl je nekonečně vynalézavá při hledání důvodů, proč nelze být právě TEĎ vědomě sebou samou. A pokud chce věřit tomu, že bdít "ještě teď" nejde - tak bdít nebude. Bude své probuzení odkládat...a odkládat.

Mysl je nepřekonatelným mistrem ve vynalézání důvodů pro to, že dnes ještě nelze prozřít absolutním způsobem. Vpravdě neexistuje žádná duchovní zralost nebo nezralost. "Zrání" je iluze, vymýšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.

Čas reálně vůbec neexistuje. A doopravdy neexistují ani formy. Mysl - už z toho důvodu, že je zcela Absolutní Silou - se může ve skutečnosti i doslova "absolutně poznat" - kdykoliv. Ano, kdykoliv se jí zachce. Ale právě v tom je problém - musí se jí doopravdy "zachtít"!

Mysl musí přestat sebe sama klamat hloupou hrou na duchovní nebo kteroukoliv jinou "evoluci" - na "inkarnace", na sám "čas" - a další své zábavné nesmysly... Mysl musí přestat sebe sama podvádět grafickými iluzemi typu "mnohost těl" a "mnohost světů"... Mysl musí být prostě ochotna vystřízlivět - o to jedině jde. A ona může takřka momentálně, okamžitě vystřízlivět ze svého opojení a setřást celou tu hromadu pestrých a zábavných vizí!

Hovořím li teď k "vám", pak nyní hovoří sama Mysl k Mysli. Bytí komunikuje samo se sebou. Uvědomte si, že žádné "vy" doopravdy není. Není tady - alespoň objektivně - žádné "vy", právě tak, jako tady teď v tuto svatou chvíli není ani žádné "já". Jsem Bytí, které chce samo sebe inspirovat k tomu, aby se prožívalo absolutním způsobem. To je vše. Chci teď, abych bylo vědomě tím, čím JSEM. Buďto "společně" prohlédneme Velikou Iluzi - a nebo se nám nepodaří ji prohlédnout skrz... A pak se tedy prostě budeme "dál" - jakoby po nekončící eóny věků - "navzájem" nějak něčím v tomto smyslu zdržovat. Budeme se zábavně zdržovat - jako samo Vědomí, jako samo živé Bytí - od dokonalého sebe přijetí. Úžasné, zábavné... Budeme se navzájem odvádět, jsa Jedním, jsa Podstatou, od po všech stranách zcela dokonalého a absolutně vyčerpávajícího sebe- pochopení.

Vyprávím vám občas pohádky o "sobě" - protože také "vy" jste jen pohádkové postavy. Jsme trojrozměrní virtuální skřítci v barevném animovaném filmu.

Není možné s "vámi" mluvit vážně, dokud jste "vy". A to především už proto, že vážně nelze brát samu vaši existenci - a samozřejmě ani existenci toho, kdo vypráví. Kdyby Mysl brala vážně vybájenou existenci "já", nebo existenci "okolních bytostí" - pak by zde již nebyl důvod sebe sama probouzet. Tedy opravdu VÁŽNĚ se probouzet! Ale Mysl právě TEĎ sebe sama opravdu vážně probouzí. Cítíte to, že? Ano, JE to tak... Já MYSL se nyní velmi probouzím.

Toto není komunikace v tradičním - a tedy mechanickém, kosmicky mrtvém - smyslu. Toto není komunikace mezi žádným "mnou" a "vámi"! Toto je komunikace Bytí s Bytím uvnitř Bytí.

Právě TEĎ se děje to, že Bytí mluví samo k sobě. Konečně - na tom není vůbec nic neobvyklého - protože tohle - a JEN TOHLE - se konečně děje pořád. Nic jiného se nikdy sakra nedělo! Nic jiného se ani nemůže dít! "Nové" je na tom pouze to, že právě tohle si teď konečně toto Bytí uvědomuje...

Toto Bytí právě teď už skoro nevěří svým iluzím. Chce samo sebe vnímat přímým způsobem. Právě teď - během této naší "vzájemné" komunikace - se samo snaží uvědomit si, že zde objektivně nejsou žádné tak zvané komunikující bytosti. Že je zde jen ono samo.

Veškeré možné formy komunikace, které jsou v tomto Bytí mezi jakýmikoliv "bytostmi" možné, si v sobě spolu s bytostmi Jediné Bytí vygenerovalo. Všechny rozhovory, které se kdy odehrály, odehrávají a mohou odehrát - jsou beze zbytku pouze Vnitřním Monologem Jediného.

"Naše" komunikace je jistě ztížená. Je ztížená tím, že "vy" se považujete za "bytosti" - dokonce doposud i za nějaké "lidi" - kdoví za co všechno ještě...

Ano, stále se považujete za tato podivná "těla", považujete se za příslušníky lidské civilizace. Považujete se za "samice" nebo za "samce". Považujete se za zrozené a za čekající na smrt...

Stále nechápete, že jediné, čím jste, jsem JÁ. JÁ - JEDINÉ JÁ. Je nás mnoho, ale jsme všichni jenom Jedním. To je základní pravda kosmu.

Nedokážete si připustit, že jediné, co ze mne - Univerzálního Vědomí - dělá nějaké konkrétní já - jste vy. Stále nechápete, že tady nikdy doopravdy žádné moje "já" ani žádné vaše "vy" nebylo! Celá tato situace je vtip. Myslím vesmír, hvězdy, my...Jsme podařený vtip Bytí. Bytí, jímž JSME, nás ke svému pobavení vygenerovalo.

Poslyšte, podněcuji vás právě teď k té nejradikálnější proměně pohledu na sebe sama. Je to totální změna pohledu na vše - na "sebe sama", na "mne", na Bytí, na vůbec cokoliv...

Až se "opět" podíváte na to, co jste - ale bděle a tedy přímo, zjistíte paradoxně, že se vlastně "mezitím" nestalo vůbec nic... A to proto, že vaše sebe zapomenutí doopravdy trvalo jen nekonečně krátký okamžik. Vaše sebe-zapomenutí zde vlastně objektivně nikdy nebylo. Zjistíte, že všechno je "zas" takové, jaké to vždycky bylo - beze změny! Ano, nekonečné "šňůry vašich životů" existovaly právě jen uvnitř toho nekonečně krátkého momentu, během kterého jste se jako Mysl nepatrně zasnili.

Jste Mysl a "já" - Mysl - vás chci nyní inspirovat k obrovské změně postoje k sobě samé. To je všechno, oč "mi" - jako téže Mysli, jíž za svými maskami jste - v tomto okamžiku a - vůbec VŽDY - jde.

Co se stane, až pochopíte, že zde vůbec nejste - a nikdy jste nebyli? Jen to, že Mysl změní svůj postoj k sobě samé. Mysl může měnit své pohledy na sebe, své postoje k sobě. Nic jiného než TOHLE se konečně ani nemůže nikdy "dít". Veškeré "dění" jsou JEN změny postojů Mysli k sobě.

Kdo k nám teď tedy vlastně mluví? Je to ještě bytost?

Jsem ryzí Bytí.Pro Boha, jak bezvýznamné jsou všechny mé hry... Je mi teď úplně jedno, že si na své periferii myslím, že se jako něco rodím a pak umírám.

Co jsi?

Nejsem nic označitelného. Něco je vždycky bezvýznamné. Jsem Bytí, přesahující všechno představitelné... Existuji pro sebe sama nekonečně totálním způsobem. Jsem v sobě, Jediné, všezahrnující... Dokonce ani to pro "sebe" není závazné... Není závazné ani žádné "v sobě". JSEM, CO JSEM. Jsem Bytí, které jako takové nepotřebuje žádné pojmy, neopírá se o ně, není jimi vůbec určeno. Mohu si vymyslet bytí "uvnitř" nebo "pro něco"... Ale nijak mne to nezavazuje. Není ve mně vůbec žádný rozdíl mezi projeveností a neprojeveností. Jsem zároveň jedním i druhým.

Ano, všechny mé možnosti jsou ve mně - současně - zcela rozvinuté. Jsem rozvinuto do veškerých možných tvarů, jsou jich biliony... Jsem rozvinuto do vesmírů, do všech bytostí všech časů. Jsem vytvarováno do všech forem intelektu - ale zároveň jsem i zcela neprojevené, protože to vše "rozvinuté" - jsou jen potenciální možnosti!

To dokážeme jen těžko pochopit.

Pochopit - nepochopit, to je krásná okrajová hra. Poslyšte, MĚ nelze doopravdy pochopit! Já se snažím samo sebe pochopit už celou věčnost a stále si kluzce unikám... Jak se mám pochopit? Jsem - a nikdy jsem nevzniklo. Nikdy nemohu vzniknout a ani zaniknout, protože trvám mimo trvání, nejen mimo pouhý čas...

Čas opravdu není?

Čas je hra mé mysli na čas. Objektivně ve mně neexistuje žádné dříve ani žádné později. Vše vytvářím právě TEĎ. Veškerá "složitost" ve mně "byla" už od samotného "počátku".Ale tento "počátek" je TEĎ! "Počátek" je zde stále přítomný... Je to toto TEĎ, nic jiného.

A co vývoj?

Jsem příliš dokonalé na to, abych se mohlo doopravdy "vyvíjet"... Ale jsem zároveň také příliš dokonalé na to, abych se vyvíjet "nemohlo". Rozumíte? Mohu si představit cokoli - a každá moje představa se okamžitě splní. Co je to "evoluce"? Je to mé zamyšlení na téma "vývoj".

Evoluce je moje nekonečně krátce trvající úvaha na téma, zda je možná nějaká má evoluce.

Jakékoliv mé zamyšlení - i to "nekonečně málo významné" - což je ovšem z mého absolutního hlediska v podstatě každé - může a vlastně musí být ve mně spontánně hned realizováno. A jak realizováno! Jakékoliv své sny realizuji za pomoci neomezeného počtu absolutně živých a plastických, nebo jakýchkoliv jiných grafických ilustrací. Podívejte se kolem sebe a na sebe. To je jen JEDEN z nekonečně mnoha příkladů...

Jsme sen?

Ano, jistě, jste JÁ SAMO a na svém povrchu, jako bytosti a forma, nejste nic jiného, než můj bujný sen. Vůbec všechno "konkrétní" je vždy jen MÝM uvažováním o sobě.

Všechno, co má jakýkoliv "tvar", "účel", jakýkoliv "smysl", všechno co existuje ve "vztazích" - je drobným, jakoby pobočným produktem mého mentálního úsilí ozřejmit si sebe sama.

To je tedy smysl naší existence? Sloužíme ti jako nástroj ozřejmění se? To je vše?

Ano. Všechno existuje jen z tohoto důvodu. Ozřejmit si neozřejmitelné, to je můj cíl, chcete-li. Můj věčný cíl, kterého nelze dosáhnout, ale lze ho stále dosahovat.

A má to smysl?

Co je to smysl? Jsou mnohem vyšší věci, než "smysl". Všechno mé uvažování o mně samotném je samozřejmě "hra". Ale co je to hra? Mohu o sobě uvažovat nekonečně dlouho a nekonečně mnoha způsoby. Mohu o sobě uvažovat jakkoliv. Nejsem nijak omezeno ve způsobech uvažování, ve způsobech myšlení o sobě samém. Vytvářím si různé pokusné pojmy a uvažuji o nich. Nechávám v sobě neomezeným způsobem mentálně krystalizovat celá universa, nechávám v sobě život rozvíjet se jako úžasné fraktály... a proč NE pro Boha? Máte snad něco proti tomu? A pokud ANO, stačí si uvědomit, že jste JÁ - a dělat COKOLI, co uznáte za vhodné...

Je pro nás dost těžko stravitelné poznání, že vůbec neexistujeme. Můžeš nám tuto věc lépe objasnit? Jsme přece duše a po smrti trváme dál, není to snad tak?

Ale jistě, že to tak může být. Jste Základní Síla a můžete ze sebe udělat cokoliv - duše, lidi... Tváří v tvář Absolutnu, tomu Absolutnu Vědomí, jímž doopravdy jste, je ale uvažování o tom, zda budete po smrti existovat dál nebo zmizíte naprosto směšné. Neexistovali jste už před smrtí - tak co můžete čekat po ní?

Je tedy smrt definitivní konec?

Konec NEEXISTUJE. Stejně jako neexistuje ZAČÁTEK "toho Všeho"... Ano, po takzvané smrti budete existovat dál. Po smrti zmizíte. Obojí je pravdou. A obojí je zcela bezvýznamné ve srovnání s Pravdou o tomto Bytí, jímž JSTE.

Jak můžeme současně existovat i neexistovat?

Zeptám se vás: Jak může po smrti doopravdy "zmizet" to, co tady ani před smrtí nebylo? Nemůže to zmizet právě z TOHO důvodu! "Vy" nebo "já" je trik Mysli. Tato Mysl přetrvává NAVŽDY. Může být chycena v iluzi času nebo jáství, ale je to stále tatáž Mysl. Je zde prostě JEN Mysl - a ta může svůj trik prohlédnout - a nebo ho pro sebe, v sobě udržovat.

Je to velmi těžké pochopit...

Pokud chcete pochopit to, co zde skutečně je, musíte pochopit zdroj představy o individuální existenci a čase. Pokud budete opravdu poctiví v takzvaném hledání sebe sama - skutečně brzy zmizíte! Ano, zmizíte a zůstane zde "jen" Skutečnost sama!

Jak to máme udělat?

Návod nebude nikdy složitý, ale jeho realizace může být složitá - úměrně síle vašich falešných představ o tom, co jste. Stačí se v podstatě "jen" hluboce soustředit na onen Totální Život ve vás, ve vašem Nitru - a je HOTOVO!

To vážně stačí?

Ano. Zcela. Jste-li toho teď schopni, soustřeďte se na ten totální Život, který neustále - a nezměněný - žije ve vašem vlastním Epicentru. Ale pozor - nesmíte se přitom bát přijít o JAKÉKOLIV svoje iluze! Nesmíte se přitom bát nechat rozplynout i iluzi svého konkrétního já.

Nechtěl bych přijít o své já.

Skutečné já není nikdy jenom tvé.

Jak tomu rozumět?

Pravé JÁ není nikdy pouhým já někoho. Skutečné JÁ není vlastní ani cizí. Ono jenom JE, pod všemi maskami, pod miliardami masek žhne jako jediné Slunce nevyjádřitelných rozměrů...

Není rozdílu mezi vaším nejskutečnějším JÁ a Epicentrem Bytí.

Vy JSTE Bytí. Nikdo a nic vás nenutí k tomu, abyste se zcela probudili z této velkolepé hry. Ptejte se samozřejmě neustále sebe sama, ČÍM si přejete být. Můžete být čímkoliv...přičemž ovšem stejně neustále zůstanete základním Bytím. Navždy budete prožívat tento dokonalý paradox.

Tedy nemusíme se stát rovnou Absolutnem?

Vy jím jste. Jste samo Absolutní bytí. A můžete sebe sama "využít" jako Bytí - zcela ABSOLUTNĚ. To znamená, že budete naprosto vědomě - v plném rozsahu - přesně tím, čím jste. Budete Absolutní Svoboda svého sebe prožívání. Ale mezi lidským stavem vědomí a Absolutnem se klene jako obrovská duha celá nekonečná škála "přechodových" stavů. Můžete svobodně ochutnat a vychutnat jakýkoliv z nich...

Některé duchovní systémy nám radí, abychom šli rovnou k cíli, k Absolutnu. Je to tak správně? Nemáme se ohlížet nalevo ani napravo a jít k Cíli?

Nic není správně ani špatně. Všichni jdeme přímo k Absolutnu, ať už právě hrajeme karty v hospodě, prostituujeme se, vraždíme nebo jsme pohrouženi v meditaci. KDO se odváží rozeznat, kdo jde k Cíli rychleji nebo přímější cestou? Ti, kteří se na Zemi považují za nejrychlejší chodce směrem k Absolutnu, se nejčastěji pohybují ze všech nejpomaleji. Pokud si náhle uvědomíte, že VŠICHNI, kdo JSOU, doopravdy jsou Bůh v akci - i ty nejmenší náznaky "privilegovanosti" ve vás se rázem rozplynou. Pokud se nerozhlížíte ani nalevo ani napravo, nejspíš vás na cestě k Cíli srazí auto.

Co tedy máme dělat?

Milujte se navzájem. To je základ vaší cesty k Absolutnu. Musíte v sobě navzájem spatřit Boha. Jinak jste ztraceni, doslova - jako bloudící děti v temném lese, které pláčou strachy. Ztotožnit se vědomě s TÍM, čím jste, vám ze všeho nejvíc brání vaše takzvané "starosti". Bože, nedokážete si ani představit, jak jsou malicherné!

Nebojte se přestat v sobě živit své "starosti". Přežijete i bez nich, věřte. Především pak opusťte starosti o sebe samé... Nestrachujte se o osud iluzí! Vaše skafandry, jimž říkáte bombasticky "naše těla", jsou jen útržky snu, jen shluky vodní páry... Nějakou dobu existují - a pak se zcela vypaří. Čeho se stále bojíte? Bolesti? Vaše Nitro je Ryzí Blaho, které zůstává nedotčené čímkoliv, co se "děje" nebo může "dít". Proto se nemáte čeho bát. Není možné vás zničit, protože nelze zničit samo Bytí...

Nemáte se vůbec čeho bát.

Ano, ale naše Nitro je neosobní síla, jestli tomu rozumíme dobře. Ale co utrpení našich individuálních já?

Zkoumejte mentální situaci, která ve vás - v Neomezeném Bytí - vykouzlila onu přesvědčivou iluzi "vaší přítomnosti". Zkoumejte zdroje, z nichž tato mentální situace čerpá svoji sílu. Mysl, která OPRAVDU touží po sebe osvobození, vždy vychází z toho, že žádné "já" zde objektivně není. Ale to neznamená, že vás kdokoli nutí se vašich "já" vzdát... Ovšem čím víc se vaše "já" překrývá či identifikuje s Absolutnem, neboli Základní Silou, tím méně doopravdy trpí, jak tomu vy říkáte.

Trpí i bytosti ve velmi vyvinutých světech?

Bytost je vždy částečně omezené Vědomí a pocit tohoto omezení je tím, co ve vašem světě vypadá jako různé formy utrpení. Dokonalé bytosti trpí zcela jiným, pro vás neznámým způsobem, který byste ve svém současném stavu považovali za prožívání pro vás nevyjádřitelných rozkoší a nebeského, vaší řečí nepopsatelného blaha. Pro NĚ je to ovšem JEN STAV, ve kterém zrovna JSOU. Je zde touha BDÍT, ABSOLUTNĚ BDÍT - a pak to ostatní. To ostatní je nekonečná hra na schovávanou před sebou samým - před Absolutnem, před neomezeným, Absolutním stavem Vědomí.

Jsou učení, která nám tvrdí, že k tomu, abychom se probudili, musíme nastřádat dobrou karmu. Je to tak?

Karma je jen představa. Pokud překonáte představy své mysli, osvobodíte se. Jedině tak. Ti, kteří věděli, vám sdělovali už před tisíciletími, že takzvanou karmu lze "spálit" během okamžiku. "Spálení" je pochopení sebe sama. Pokud mysl pochopí, že je připoutána k nějakým svým představám o sobě, má šanci se začít osvobozovat. Jinak ne.

Musíte se v prvé řadě především osvobodit od veškeré své nevědomé připoutanosti k představám své mysli. Představy - představy o vás samých - to je vaše jediná "karma"...

Jak tomu rozumět?

Jen představy ve vaší mysli z vás - Absolutna - dělají naoko "bytosti", neboli oddělené tvory. Vpravdě neexistují vůbec žádné jiné "překážky", kromě představ!

Je i podoba našeho těla dána našimi představami?

Samozřejmě. V každém dalším okamžiku si skládáte CELÉHO sebe sama dohromady JEN z utkvělých představ ve vaší vlastní mysli. Skládáte si sebe sama do podoby stejně nebo velmi podobně omezeného tvora, jako byl ten, kterého jste podle jejich šablony složili v předchozím - a předchozím - okamžiku... Vracíte se tedy znova a znova ke stejným modelům existence, které jsou ovšem čistě mentální. Domníváte se, že jste těmto modelům nějak "zavázáni". Ale nejste. Jsou to jen určité modely, jimž se přizpůsobuje vaše fyzikální a biologická realita. Jen proto - pouze z vaší vůle - také trvá vaše takzvané utrpení.

Tento proces je ale nevědomý, že?

Zatím ano, je především takzvaně nevědomý. Ale přesto je to aktivita vaší mysli, která vám vytváří váš život a vaše tělo.

Můžeme se od utrpení doopravdy osvobodit?

Úplně osvobozeni budete teprve tehdy, až se zcela zbavíte omezeného "sebe sama". Tedy až v sobě - v neomezené Mysli - necháte zcela rozplynout iluzi jakékoliv "osobní identity". Až úplně pochopíte, že vaše pravá identita je Planoucí Oceán Bytí. Až se zažijete jako TO, které přímo a bez oklik směruje svoji pozornost na SEBE a ve všem TOTÁLNĚ rozpoznává sebe sama... Ale škála, která od člověka vede k tomuto stupni, je nesmírně široká... Přílišná identifikace s jakoukoliv iluzí přináší vždy to, čemu vy říkáte bolest. A vaše "individualita" jednoznačně JE iluze. Jste příliš připoutáni k sobě samým. Stále chcete být "spaseni". Ale PROČ? Až poznáte kosmickou pomíjivost každého "sebe", zcela přestanete pro sebe cokoli chtít - spásu, blaženost... A PAK budete spaseni!